Life update: První noc(i) v novém bytě

A je to tady! S Mildou jsme se ještě před mým odjezdem do Španělska přestěhovali do nového hnízdečka do Vysočan. Při hledání bytu a i po nastěhování nás provázelo spoustu nepříjemností (jak to tak asi s každým stěhováním bývá), ale teď už ležím na gauči, připojená na naší wifi, poslouchám z venku cikády, nebo co to vlastně je a píšu pro Vás tyhle řádky. Do toho mi hraje hudba přes soundbar, což byla pro Mildu nejvíc esenciální věc, bez které bysme se v bytě neobešli. Mám to ale praktického kluka, haha.

Do teď jsme bydleli s mým bráchou Olím v bytě mých rodičů, ale rozhodli jsme se, že je už opravdu potřeba vylétnout z hnízda a postavit se trochu na vlastní nohy. Moc jsme se těšili, ale zároveň mě trochu mrzelo, že přijdu o mamky občasné návštěvy, kdy nás přijede nenápadně zkontrolovat pod záminkou, že přivezla něco dobrého (třeba koláč nebo domácí vajíčka, mňam) a taky o společné večery, kdy jsme vždycky (dobře, spíš mamka vždycky, my ostatní zřídka kdy) nachystali obložené talíře a povídali si. Na druhou stranu jsem si řekla, že si budeme vzácnější a víc se na sebe budeme těšit, když se teď budeme vídat o trochu méně. A to ještě ani nemluvím o tom, že za 14 dní odjíždím na Erasmus.

Hned první prohlídka bytu, na kterou jsme se chystali, byl můj absolutně (blogerský) sen - krásný byteček 2+1 se zahradou, bílým nábytkem, krásnou kuchyní, téměř v centru města a za relativně dobré peníze. Když jsme ale dorazili na místo, přišla nám sms zpráva od majitelky, že si bohužel vybrali někoho jiného. Kromě toho, že jsem to jako správná cíťa obrečela s tím, že už nic podobného NIKDY neseženeme, tak taky moc nechápu chování majitelky, která slíbí prohlídku a zruší ji jen chvilku předtím.

Už druhý byteček, na který jsme se jeli podívat, byl ten náš, takže hledání nakonec bylo celkem rychlé a úspěšné. Byl skoro úplně nevybavený a tak nás čekala spousta nákupů, porovnávání cen, tahání těžkých krabic a sestavování. Kam se hrabe posilování ve fitku, tohle je teprve správná fuška. 

Minulý čtvrtek ráno nám měli přijet nainstalovat wifi, takže jsme tam hned tu noc chtěli spát. Technik ale bohužel onemocněl, což jsme se dozvěděli až po 20 minutovém čekání, a tak nás čekalo pět dní bez wifiny. Co Vám budu povídat, cítila jsem se jak Robinson Crusoe. I přesto jsme se ale rozhodli nastěhovat a poprvé tam přespat. Až na Mildy rozsypaný ionťák, který jsem měla v celé své krabičce s kosmetikou, jsme nic nerozbili ani neotloukli, což považuji za splněnou misi vzhledem k tomu, jak inteligentně a prakticky jsem všechno zabalila (je holt poznat, že mi mamka neasistovala). Ale bydlenkou se člověk nenarodí, takže se to všechno hezky pomalu učím.




No, abych tak nějak shrnula první noc a co všechno jsme v našem bytečku objevili (aneb první objevování ostrova) - našli jsme jednoho mola, takže doufám, že to byl osamocený jedinec, co neměl v plánu zanechat potomstvo (EDIT: nebyl to osamocený jedinec, achjo), pračka lehce kape (ale jen lehounce, není potřeba se znepokojovat), Mildovi netekla teplá voda (mně jo, což nevím, jak si mám vysvětlit) a gauč na jedné straně trochu křupe. Well, that's all I guess. Myslím, že Robinson měl na svém ostrově trochu víc problémů a taky si určitě nestěžoval, takže nevidím důvod k panice.

Navíc přidávám tři nehody, co mě v prvních dnech potkaly (což není vina bytu, spíš moji šikovnosti, praktičnosti a divokých snů): při prvním vaření jsem se celkem dost řízla při krájení rajčat (mami, kde jsi?), protože mě opravdu nenapadlo, že nože můžou být tolik ostré. První větší nákup jídla jsem chtěla absolvovat sama, jako správná hospodyňka že jo. Papírovou tašku, co vážila rozhodně víc, než co ve fitku zvednu, jsem domů nesla v dešti a z části vezla na Rekole, takže se celá (od teď už nosím látkovou opravdu vždycky!) roztrhala a brambory, které samozřejmě nebyly v igelitovém sáčku, nýbrž volně po tašce, protože není nic, co mě v obchodě dokáže víc vytočit, než lidi, co si berou na zeleninu/ovoce pytlíky, se rozkutálely po chodníku. A teď k těm divokým snům - nikdy jsem nebyla zvyklá spát přímo u zdi, takže je to pro mě takové poprvé. Poprvé se mi taky stalo, že něco, co udělám ve snu, se promítne, poměrně dost bolestivě, do reality. Běží ke mně velký pes s jasným cílem mě zakousnout a Milda v dálce křičí, ať ho nakopnu... No, myslím, teda vím, že by ho dost bolelo a určitě bych se ubránila, akorát jsem místo psa, celkem pořádně udeřila zeď. Never mind.
Abych tady ale nelíčila jenom samé hrůzy a nehody, protože to bydlení je jinak skvělý a moc se mi tu líbí, tak tu mám na závěr shrnutí highlightů prvních dní - máme balkón se super výhledem, kde si budeme dávat výborné snídaně, až si pořídíme posezení. Taky hned u baráku máme cyklostezku, kde už jsem byla běhat a není nad to, když člověk běží podél stromů a dýchá čerstvý lesní vzduch. Našla jsem si taky náhradu za svoje staré oblíbené fitko a na naší recepci v budově hlídá (dobře, tak ne úplně hlídá) pomeranian, což je náš vysněný pes. S Mildou každý večer koukáme na filmy (nebo na fotbal) a k tomu si dáváme něco dobrého k jídlu. Až mě překvapilo, jak jsem se v té malé kuchyňce vrhla do vaření, to u mě totiž moc zvykem nebylo a vždycky vařil spíš Milda. Celkově mi taky přijde, že teď trávíme víc času spolu, což je samozřejmě taky tím, že to moc jinak nejde, pokud si jeden nevezme notebook/knížku do koupelny a netráví čas tam. Tak jsem zvědavá, kdy si začneme lézt na nervy a jak s tím budeme bojovat.





You May Also Like

14 comments

  1. Fajn článek. Doufám, že se v novém bydlení najde už jen to pozitivní! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ať se ti hezky bydlí... s novým přítelem bydlíme druhý měsíc spolu a teda.. na to kolikrát jsem se stěhovala, tak nás potkaly nepříjemnosti jako ještě nikdy... už jen to, že seznámení se sousedkou proběhlo kvůli tomu, že jsme jí vytopili koupelnu (a kdyby jen jednou, rovnou 3x a to jsme tam měli 2x instalatéra)... internet jsme prvních 14 dnů neměli určitě.. možná o trochu déle, ale to mi nevadilo.. můj notebook se s heslem na wifi seznámil až tento víkend :D :) Pračka nefungovala a tak jsme hned řešili koupi nové.. mikrovlnka taky nefunguje, ale tu neřešíme... bez té přežijeme :D :) žije tam s námi více hmyzu než bych chtěla (nevýhoda mít výhled na les a okolo park) a mohla bych pokračovat... :D a to jsem myslela, že při stěhování mě už nic nepřekvapí...

    Mimochodem nebydlíte v baráku "Eliška"?:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jste to teda měli taky výživné, tak doufám, že už bude všechno jen dobré:)

      Vymazat
  3. Krásné fotky! Taky se moc těším na to, až se přestěhuju do svého a tyhle první dny si užiju na maximum! :))

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to jste měli štěstí jako blázen, my bychom si bez pomoci známého, který nám pronajal byt asi neškrtli. A vidina bytu, který vypadá jako z katalogu by byla teda taky hned v tahu. Tady jsou odporný byty. :-D Tak si bydlení ještě užij, než odjedeš. Máte to nádherné. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že jsou teď s pronájmy bytů hrozné problémy. Tak jsem ráda, že to máte všechno v pohodě a děkuji :)

      Vymazat
  5. problémy so sťahovaním sú najhoršie :P tak nech sa vám v novom bytíku páči ! :)

    WHEN PIGS FLY

    OdpovědětVymazat
  6. tyjo já miluju stěhování .d hlavně to jak je naklizeno vytridi se spoustu věcí a tak

    OdpovědětVymazat

Těším se na všechny Vaše komentáře :)