Už na instagramu u popisku poslední fotky jsem psala, že můj uplynulý rok byl úspěšný a plný krásných zážitků, ale nebyl nijak přelomový. Pak jsem se nad tím trochu víc zamyslela. Co vlastně znamená přelomový okamžik? Pro každého to je asi může být něco jiného - nová práce, přestěhování se, vycestování do zahraničí, přechod ze statusu "zaměstnanec" na status "freelancer", nebo třeba jen poznání nové kultury a začlenění se mezi novou skupinu přátel. To všechno může být přelomové, ale já k tomuhle slovu mám trochu větší respekt a vnímám ho spíše v užším slova smyslu, takže si myslím, že takových přelomových okamžiků můžeme mít třeba tak sedm za celý život. Pro mě bylo třeba v životě přelomové, když jsem se dostala na práva, s čímž souviselo i moje odstěhování se od rodičů a začátek života ve velkoměstě. Nebylo to něco, co jsem chtěla hrozně moc chtěla, ale něco, co mi zásadně změnilo život a nakonec jsem za to moc ráda.

Rok 2018 byl pro mě ale poměrně dost úspěšný. Úspěšně jsem absolvovala další dvoje zkouškové a postoupila do čtvrtého ročníku. Byla jsem schopná si vydělat poměrně dost peněz a mohla tak téměř celé léto cestovat, což mě neskutečně naplňovalo a stále z toho dokážu žít (nejen ze vzpomínek, ale taky z plánů, kam se vydám tenhle rok). S Mildou jsme spolu zvládli další krásný rok a já už se těším, až v březnu zase půjdeme na sushi (to je totiž naše tradice na výročí). Navázala jsem další blogové spolupráce (ať už jednorázové nebo dlouhodobé), za které jsem moc vděčná, a taky jsem navštívila pár krásných blogových akcí. Nebyly to ale jenom úspěchy, nečekaně. Pár slziček mi ukáplo, když jsem se pro něco moc rychle nadchla a ono to nakonec nevyšlo. Třeba jako moje vysněná stáž na právním oddělení jednoho prvoligového fotbalového klubu. Když jsem se ve španělštině nemohla posounout dál i přesto, jak moc jsem snažila. Nebo když jsem sama sebe zklamala tím, že jsem v práci nedokázala vyjádřit svůj názor a říct, co bych si vlastně přála, a pak mě to další půl rok akorát tížilo. Nebudu Vám říkat, že jsem si uvědomila, že kvůli tomu nemá smysl být smutný, že mě to akorát posílilo - to možná jo, ale přístě budu smutná znovu :D Je důležité ale vědět, že se člověk může vždycky zlepšovat a tak jsem aspoň měla čím vyplnit řádky mých novoročních předsevzetí. Už Vás ale nebudu nudit mým filozofováním a ukážu Vám, jaký ten můj nepřelomový rok teda byl. Ready?:)

Leden

Leden nepatří k oblíbeným měsícům vysokoškoláků, protože většinou moc zážitků nemají. Můj největší byla asi odměna za další úspěšné zkouškové - nejlepší tataráček v nejlepší společnosti!

Únor

V únoru jsem hodně pracovala, abych si nahnala hodiny za proučený leden, ale taky jsem dostála své pražské role a obrazila spoustu kaváren a vychutnala si výborné brunche.

Březen

Začala mi zase škola, ale i tak jsem stihla blogovou akci od Samsungu, první výlet v relativně hezkém počasí a první lepíčko do turistického deníku (vybrali jsme si Veltrusy a nakonec jsme byli celkem zklamaný), užila jsem si bráchy maturiťák a nemohla uvěřit tomu, že už mu je vážně osmnáct a půjde na vysokou školu, a taky jsme oslavili dva roky s Mildou. Na sushi. Klasicky :D

Duben

V dubnu jsem měla pocit, že už je vlastně léto a já musím všechny letní aktivity stihnout co nejdřív. Vytáhla jsem teda Mildu na trhy na Náplavku, grilovali jsme u kamarádů a vyrazili si na výlet do Žleb a Kutné Hory. Cestovat po České republice má taky svoje kouzlo a jsem rozhodnutá letos naplno využívat levných jízdenek a pořádně tu naší zemi procestovat (i když se mi tohle opatření vůbec nelíbí a kdyby se zrušilo, nebyla bych proti).

Našla jsem se taky v pěstování bylinek a ohromně mě to bavilo (i když mi to úplně zatím nejde). Ale je to něco nového, co jsem si v roce 2018 vyzkoušela a snad takových věcí bude příští rok víc. Třeba bych se chtěla naučit psát čárky před "a", dělá mi to fakt velký problém a jako blogerka se za to dost stydím!:D

No a na konci dubna jsme s Mildou vyjeli na wellness a hospodový pobyt do Špindlu. Nebýt té zimy na horách, tak bych snad i chápala, co s tím všichni máte.

Květen

První zkouška za mnou (jednička z obchodního práva mě opravdu potěšila, protože jsem se toho předmětu dost bála a zároveň mě ale celkem dost bavil). Čekal mě takový menší oddych před další zkouškou, a tak jsem to využila dalším výletem - tentokrát jsme se s kamarády vydali na hrad Kost, kam jsem jako malá moc ráda jezdila.

Červen

S Deny jsme si udělaly to učení příjemné a nosily si do Klementina jídlo a polštářky, aby nás v 6 večer nebolel zadek. V polovině měsíce jsem pak nemohla vynechat každoroční tradici - Votvírák, který jsem si letos obzvlášť užila!

Červenec

Tady začalo léto snů. Nejdřív moje už dlouho vysněná Paříž, kam prostě nejde jet jen tak s někým, potom užívání si pražskýho života a úžasných farmařských trhů, můj první výlet na vodu, kde jsme se samozřejmě udělali a ztratili pár věcí a nakonec popíjení vínka na Moravě, z čehož už se začíná stávat každoroční letní tradice.

Srpen

Můj nejoblíbenější měsíc v roce! Oslavila jsem narozky na pikniku přesně tak, jak už jsem si dlouho přála a už se těším, až to letos zopakuji. S holkama jsme si pak udělaly dámskou jízdu na Šumavě, což bylo super, občas je to fajn si od těch kluků odpočinout.

Taky jsme se podívali do Alp do Rakouska a cestou zpátky navštívili Neuschwanstein - hrad, který jsem měla dlouho na svém bucketlistu. A můj nejoblíbenější měsíc jsem zakončila jak nejlíp jsem mohla - dovolenou na Mallorce.

Kromě toho jsem navázala spolupráci s první značkou přírodní kosmetiky - s Weledou a ukázala se z toho nejen fajn spolupráce, ale taky komunikace s moc příjemnými lidmi.

Září

Konečně jsem navštívila Budapešť. Tyhle výlety, kdy se vybíráte jenom podle ceny letenky, můžou často dopadnout nad očekávání, určitě to někdy zkuste. V Budapešti jsem si pořídila svůj první sekáčový úlovek (červený svetr dole na fotce) a propadla kouzlu pomalé módě. 

Pokračovalo taky výletování po Čechách - tentokrát jsme se vydali do Babiččina údolí, další moje oblíbené místo z dětství.

Říjen

Památný měsíc, kdy jsem byla asi nejblíž k tomu vydržet u cvičení, co jsem kdy byla - měla jsem totiž možnost na měsíc vyzkoušet Multisportku a fakt mě to bavilo. Skončila ale platnost karty a mně se nějak nechtělo dávat obden 100 Kč za to, abych se někde potila. Tak uvidíme, jak se to se cvičením bude vypadat letos, sama jsem na to zvědavá.

S Val jsme si udělaly blogerský víkend v Krumlově a já zažila, jak by to asi vypadalo, kdybych byla fulltime blogerka. A upřímně - dost mě to vyčerpalo a já se těšila zas na svůj normální režim, kdy sem tam někoho uškemrám, aby mě vyfotil :D S Val jsme si ale skvěle pokecaly a myslím, že je to jeden z těch lidí, s kterým si povídáte chvíli a přijde Vám, že ho znáte celý život :)

No a taky jsem oslavila 100 let naší republiky - nejdřív na Designbloku, jehož téma tomu bylo věnované a potom jsem ještě využila dne otevřených dveří a navštívila Lichtenštejnský palác :)

Listopad

Listopad byl pro mě hodně důležitý měsíc, protože moje maminka oslavila 50. narozeniny, a i když vím, že nesnáší oslavy (a možná mě zabije, že to sem vůbec píšu), tak jsem doufala, že si to užije a nebude z toho mít nervy. Myslím, že to dopadlo nad očekávání a jsem za to moc ráda. Tak ještě jednou všechno nejlepší, maminko!

Kromě toho jsem navštívila i krásně promyšlenou akci od P&G, kterou jsem si s holkama moc užila.

A v neposlední řadě jsem se už po několikáté tenhle rok vydala na Baníček - tentokrát do Opavy na slezské derby.

Prosinec

Poslední měsíc v roce byl zase plný předvánočního shonu, protože mě by to asi ani nebylo mít všechno dopředu nachystané. Na začátku měsíce jsme se vydali do Norimberku na vánoční trhy, kde bylo ale tolik lidí a bylo tak ošklivo, že jsme z toho nakonec nic moc neměli.

Vánoce jsem trávila doma s rodiči, bráchou a přítelem - co víc si člověk může přát. No a silvestr jsme zase oslavili s kamarády a po půlnoci se připojili k větší skupině lidí v centru Prahy, takže to nakonec bylo opravdu solidní zapíjení roku :D:)



Uff, dočetl někdo až sem?:D Tenhle rok byl náročný, ale stál za to, tak jsem zvědavá, co přinese ten nynější :)