Do Barcelony jsem se těšila už od svého začátku na Erasmu. Nejen proto, že je všemi tak vychvalovaná a je tam spousta krásných míst, která jsem měla už dávno uložená na Instagramu, ale taky protože za mnou měla přijet Deny, kterou jsem od konce srpna neviděla. I když jsme si to s Deny moc užily, měla jsem nakonec z návštěvy Barcelony smíšené pocity.

Hned po příjezdu mě překvapila čtvrť, kde jsme byly ubytované. Podle Airbnb se to zdálo jako skvělé místo - 10 minut do centra, samostatný pokoj, snídaně a poměrně nízká cena. Tohle sice všechno odpovídalo, ale samostatná čtvrť nebyla vůbec bezpečná, všude malé temné uličky a lidi, co se na turisty netvářili zrovna přátelsky. Do toho všeho nápisy "Turismus zabijí Barcelonu" a o špatný pocit bylo postaráno. Slečna, u které jsme spaly, vypadala ale moc mile a tak jsme si nakonec ani moc nestěžovaly, že v domě není topení a my celé noci neskutečně mrzly. No, co vám budu povídat, ideální začátek výletu :D

Nutno podotknout, že ani počasí nám zrovna nevyšlo a v Barceloně jsme se rozhodně neohřály. I tak jsme toho stihly celkem hodně. První večer jsme musely dohnat ztracené měsíce a tak jsme si šly sednout do 100 Montaditos, kde jsem Deny ukázala, jak se stravují španělští studenti. Druhý den jsme si daly procházku přes centrum, kdy jsme si prošly Náměstí Catalunya, gotickou čtvrť a došly jsme až k Sagradě, která byla okupovaná jeřáby a tak na klasickou instagramovou fotku nedošlo. Ještě předtím jsme se ale zastavily na místě, které mě z celé Barcelony zaujalo nejvíc - Park de la Ciutadela.






Z celého města je pořád cítit dost revoluční nálada, na jednom místě spí lidé dokonce na protest na ulici ve stanech a ti méně extremističtí si pak alespoň na balkon přidělávají žlutou stuhu jako symbol požadavku osvobození politiků, kteří jsou momentálně před soudem kvůli katalánskému referendu. Kvůli stále přítomným demonstracím je i během dne město plné policajtů. Navíc na každém rohu najdete přeškrtané symboly kralovství nebo urážející nápisy směrem ke Španělsku.

V sobotu jsme se vydaly na pasáž La Rambla, kam určitě nedoporučuji chodit v noci (o tom ale později), koupily jsme si tam malované obrázky za 1€ a došly jsme až k Mercado de la Boquería. Pak jsme změnily směr k Passeig de Gracia, kde jsme si hlavně chtěly prohlédnout Casa Batlló - dům, který navrhnul Gaudí. Potom jsme ještě chvíli procházely centrum a nakonec zamířily na brunch do Green berry, který tímto moc doporučuji, ale asi je lepší si udělat rezervaci. Zabraly jsme se tam celkem do práce "kritiček podniků" a tak jsme nakonec s úsměvem na tváři odcházely bez zaplacení, když nás paní nesměle upozornila, že jsme ještě nezaplatily. Ajaj. Stane se. Vánočním dekoracím jsme se v Barceloně neubránily, protože koukaly doslova z každého obchůdku. Nakonec jsme strávily asi půl hodiny v Maison du Monde, kde bych klidně mohla strávit i delší dobu. Jednoduše řečeno spousta věcí na jednom místě, které nepotřebuji, ale zároveň chci. No, musela jsem hodně zadržovat své minimalistické já, abych s obchůdku odcházela s prázdnou. Potom jsme ještě zvládly dojít ke Casa Vicens de Gaudí a vydaly se na poslední zastávku - Museu d'Art Contemporani de Barcelona. V sobotu odpoledne je zadarmo a mě snad víc než samotné muzeum zaujal obchůdek u vstupu, kde mají spoustu věcí s Fridou Kahlo. Takže jsem si samozřejmě odvezla plátěnou tašku (sbohem mé minimalistické já, ale tu jsem teda opravdu nutně potřebovala). Večer jsme ještě zašly na magickou fontánu a tím jsme den zdárně ukončily!

 









A teď přichází ta strašidelná část! V neděli jsme měli naplánovaný Park Güell na východ slunce, což znamenalo dojít tam za tmy - naší čtvrtí, přes La Rambla. Promiň mami, jestli to čteš, příště mě taková blbost už snad nenapadne. Nutno na začátek podotknout, že jsem dost paranoidní a třeba v metru mám neustále pocit, že mě každý bude pronásledovat a někde na rohu mě zabije nebo znásilní :D Už když jsme vyšly před barák, měla jsem špatný pocit. Navíc jsme vypadaly jak typické turistky - Olympus pen okolo krku a klobouk na hlavě, už nám chyběly jen kufry. Všude v uličkách party mladých kluků, kteří se nenápadně rozmísťovali, když jsme do uličky vešly. Na rohu policejní auto, otevřené dveře, nikde nikdo. Na začátku La Rambla prodavači, co Vám v 7 ráno cpou pivo. Asi tak šestkrát jsme změnily směr, než jsme se do toho podchodu do metra odvážily, protože pořád za námi někdo podezřele chodil. Až do metra nás pronásledovat týpek, který naštěstí chtěl jenom zadarmo projít dovnitř. Nebo si nenašel správnou příležitost, aby nás okradl. V metru jsme se pak snažily držet u normálních lidí, co jeli do/z práce, ale najít takové nebylo zrovna lehké. A ve finále si nemyslím, že by nám někdo reálně pomohl, kdyby se něco stalo. No zkrátím to, přežily jsme, ale po celý zbytek dne jsem byla dost paranoidní a podezřívala i asijské turisty, že nás chtějí okrást :D

Hlásím, že si na Spotify/Apple podcastech a teď už i tady na blogu můžete poslechnout novou epizodu podcastu Anetless. Vychází zase po měsíci, což jsem sice původně neměla v plánu, ale jsem ráda, že se držím alespoň nějaké pravidelnosti a doufám, že do budoucna budou vycházet víc často.

V nejnovější epizodě jsem pro Vás shrnula důvody, proč nepromarnit svoji příležitost a jet na Erasmus. Neříkám tím, že neexistují žádné důvody, proč nejet, ale o těch to dneska nebude. Navíc si myslím, že pozitiva jednoznačně převažují a že celý tenhle Erasmus projekt pro Vás může být cenná zkušenost do budoucna - a to nejen z pohledu zdokonalení v cizích jazycích. Pokud Vás zajímá, jaké všechny pozitivní věci na Erasmu vidím já, pusťte si nejnovější epizodu.

I tady na blog Vám ale chci jednotlivé body sdílet, protože někdo třeba preferuje čtení článků před posloucháním podcastů. Nebudu se tu ale rozepisovat, protože k tomu tyhle informační podcastové články nejsou. Je to jen taková ochutnávka toho, co si v podcastu můžete poslechnout.

Jaké jsou tedy moje důvody, proč určitě jet na Erasmus?

1. Zlepšíte se v cizích jazycích

2. Kamarádi na celém světě

3. Zážitky na celý život

4. Osamostatníte se

5. Zjistíte, kdo jsou praví přátelé

6. Prodloužíte si studentský život

7. Budete mít čas na to, co vás baví

8. Cestování

9. Dotace od Evropské Unie

10. Naučíte se dělat kompromisy a být víc tolerantní

Pokud vás zajímá víc a taky si chcete poslechnout závěrečné Q&A, kde odpovídám na vaše nejčastější dotazy ohledně Erasmu, pusťte si novou epizodu podcastu!

Než já si najdu k něčemu cestu, většinou mi to chvíli trvá. Může mi tisíc lidí říkat, jak je to skvělý a že si to musím přečíst/poslechnout/ (doplň si cokoli), ale jakmile k tomu nenajdu cestu sama, většinou u toho nikdy nevydržím. Ať už je to seriál, kniha nebo třeba podcasty.

Multitasking pro mě sice není efektivní styl plnění úkolů, ale pokud jde o podcasty, je to výjimka potvrzující pravidlo. Proč nedoplnit takové činnosti jako je vaření, uklízení, procházka nebo jízda v autě nějakým podcastem? Nevezme vám to žádný volný čas, naopak ten svůj využijete dvakrát efektivněji.

Ať už posloucháte podcast svého oblíbeného influencera, politika, nebo třeba zpravodajský podcast, vždycky se dozvíte něco nového, nebo se aspoň zasmějete. Je to daleko rychlejší přísun informací než  sledování večerních zpráv, nebo čtení webových portálů. A rychlost je to, co si dnešní uspěchaná doba vyžaduje. Proto taky nezapomeňte někdy zpomalit a jenom tak být.

Je jasné, že třeba z anglických (nebo jakýchkoli jiných) podcastů nemusíte pochytit úplně všechno, ale důležité je to, že v podvědomí váš mozek daný jazyk slyší a i když třeba podcast nevnímáte úplně a máte ho jenom jako kulisu k jiné činnosti, pořád vám je daný jazyk podstrkáván. Existuje i spoustu výukových podcastů, která jsou třeba zaměřena na rozšíření slovní zásoby, nebo na nějakou konkrétní gramatiku. Za mě úplně ideální do auta nebo na procházku.

Jelikož mi k usnutí nepomáhá čtení knih a taky nechci aspoň tak hodinu přes spaním koukat ani do mobilu a ani do počítače, což se mi mimochodem většinou stejně nepodaří, jsou podcasty ideální alternativa. Mobil hodím na nabíječku, dám ho na stůl, zapnu podcast a jdu si lehnout. Většinou mi stačí jedna 20 minutová epizoda a spím, takže si pouštím něco, u čeho nepotřebuju vnímat celou dobu, ale stačí mi pochytit jen pár bodů. Pokud si před spaním pouštím audioknihu, většinou musím ráno přetáčet část, kterou jsem prospala, což je taková menší nevýhoda poslouchání audioknih. Ale o těch zase jindy...

Tady asi záleží na tom, co zrovna posloucháte, ale mě podcasty ohromně motivují k tomu, abych začala něco tvořit, dělala v životě něco jinak, a nebo si jen užívala každého okamžiku. Myslím, že přesně tenhle druh motivace mi chyběl a jsem ráda, že je teď součástí mého každodenního života. A co jsem třeba díky podcastům začala dělat? Jíst zdravěji, víc procvičovat cizí jazyky a taky tvořit vlastní podcast.

A na závěr jsem si tu pro Vás připravila svých top 10 nejoblíbenějších, kde se většinou snažím nevynechat žádnou epizodu:

1) The Healthy tapes - Lucku jsem objevila úplnou náhodou a jsem za to moc ráda. Je to první člověk v mém životě, který mě motivoval do cvičení a zdravého životního stylu, u kterého jsem vydržela dýl než první pondělí. Navíc na mě její hlas působí mile (ale zase ne sentimálně) a vždycky mi zlepší náladu.

2)Mileniálky čtou a 3) Ženy v literatuře - dva knižní podcasty pod taktovkou Lucky Zelinkové  (Mileniálky ještě společně s Karolínou Meixnerovou), kterou moc ráda sleduji nad Instagramu hlavně kvůli tomu, že mám díky ní přísun všech novinek a udržuju si lepší přehled. Její hodnocení knih mi občas sice přijdou lehce účelová - "něco je teď v módě, tak to pojďme zkritizovat", ale i tak mě baví poslechnout si cizí názory na knihy a vidět je zase z jiných úhlů.

4) The Unlimited Spanish podcast - pokud se učíte španělsky a jste někdy mezi levely A2-B2, moc doporučuji tenhle podcast. Autor v něm mluví opravdu pomalu a srozumitelně, všechno se snaží vysvětlit a hlavně učí španělštinu, kterou se ve Španělsku opravdu mluví, takže nečekejte žádná učebnicová slovíčka, ale naopak i třeba nějaké slangové výrazy, nebo poučení o životě Španělů.

5) Se ségrou - musím se přiznat, že jsem ze začátku k tomuhle podcastu byla dost skeptická a říkala jsem si, jestli mají vůbec ještě holky co nabídnout a jestli nebudou jen těžit ze své dosud získané slávy. Jejich blog totiž už tolik nesleduji a na videa jsem nikdy moc nekoukala. Musím říct, že mě ale moc mile překvapily a jelikož mě vždycky zaujal název epizody, slyšela jsem už skoro všechny. A super - rozhodně mají pořád co nabídnout a stojí za to s nimi trávit čas.

6) Matematika zločinu - trošku odlišný typ podcastu, který mě ale naprosto pohltil a poslechla jsem ho celý opravdu rychle. Jedná se o krimi podcastu, kde reportérka Magdalena Sodomková a dokumentaristka Brit Jensen odhalují temnou stránku českou soudního systému, především se pak věnují pochybně vypracovaným soudním posudkům v jednotlivých případech a odhalují tak události, které měly veřejnosti zůstat skryty.

7) Host Lucie Výborné a celkově spousta dalších podcastů od Českého rozhlasu jsou na opravdu vysoké úrovni. Já mám osobně radši povídavé podcasty, pokud si ale chci poslechnout nějaký zajímavý rozhovor a nechce se mi zrovna sledovat DVTV, vyberu si buď tenhle a nebo taky...

8) ...Deep Talks, o kterých jsem tu už dneska jednou mluvila. Neposlouchám sice úplně každou epizodu, ale vždycky si vyberu něco, co mě zrovna zaujme. Naposledy to byl třeba skvělý rozhovor s Vladimírem Dzurou, který už jsem slyšela třikrát. Bavil mě ale i pražský primátor Zdeněk Hřib nebo apple specialista Petr Mára. 

9) Vyleť z hnízda - tak jo, beru zpět, ještě jeden rozhovorový podcast mám ráda a to ten Terky. Vyzpovídává lidi, co studují nebo pracují v zahraničí a mě tyhle příběhy dodávají ještě větší odvahu prozkoumávat svět.

10) Čas kávičky - s tímhle podcastem to mám úplně stejně jako s kávou. Někdy mi přijde, že se ho nemůžu nasytit a jindy na něj nemám ani pomyšlení. Jednu dobu jsem Verči podcasty poslouchala opravdu často a hodně mě motivovaly, pak mi trochu přišlo, že se v jejích podcastech něco změnilo a až to nemělo takovou jiskru jako dřív a začalo to být místy lehce ukňourané. I tak se k němu ale občas někdy vrátím a nějakou epizodu si ráda poslechnu, proto by tu měl mít rozhodně své místo.

A na závěr ještě přidávám odkaz na svůj podcast Anetless, na kterým chci teď začít o něco víc pracovat než doteď, tak mi držte palce. Mám v hlavě pár nápadů, co bych chtěla uskutečnit, tak se do toho co nejdřív pustím.

Jaké jsou vaše oblíbené podcasty?

Jen málokde na světě najdete tak útulný město, jako je právě Porto. Jeho úzké uličky, keramické mozaiky na baráčcích a pastel de nata téměř v každé kavárně nás s holkami naprosto dostali. Radost nám nezkazil ani fakt, že bylo v Portu asi o osm stupňů míň, než jsme zvyklé z Valencie a ani to, že na ubytování nebylo žádné topení. Vezmeme to ale hezky popořadě, ať na nic nezapomeneme...

Do Porta jsme si koupily letenky už v září, protože byly za dobrou cenu a navíc jsem už dlouho toužila se do Portugalska podívat. A jsem ráda, že jsem si nakonec nevybrala Lisabon, který je prý daleko víc turistický a zdaleka ne tak útulný. Tohle slovo tady v článku ještě asi párkrát najdete, protože je naprosto vystihující. Letěly jsme s Ryanair a a já si tuhle společnost poslední dobou nemůžu vynachválit - žádný problém se zavazadly, všechno šlo rychle, žádné dlouhé čekání a ještě jsme oba lety stihly dřív, než bylo naplánované. Tenhle rok mě ještě čekají další lety s Ryanair, tak doufám, že jsem to nezakřikla. 

Na prozkoumání Porta jsme si vyhradily pět dnů a jelikož by čtyři bohatě stačily, poslední den před odletem jsme si naplánovaly výlet do Aveira, což je malé městečko nazývané "portugalské Benátky" kvůli svým tradičním kanálům a gondolám. Kromě toho jsou na pobřeží krásné instagramové baráčky, kam jsme se bohužel nestihly dostat, protože byly celkem daleko od centra. 

Ubytování jsme si našly přes Booking a pronajaly si byt i s kuchyňkou, abysme si občas mohly uvařit doma. Což je mimochodem skvělý tip pro low cost cestování a určitě Vám to ušetří spoustu peněz, když si budete dělat třeba aspoň snídaně nebo večeře přímo na pokoji. Ušetřené peníze pak můžete využít na další výlety, vstupy do muzeí, nebo třeba za nějaký suvenýr. Mimo jiné je Porto plné hostelů, které jsou na poměrně vysoké úrovni, takže bych se toho vůbec nebála. 

Do Porta jsme přijely celkem unavené, protože vstávat ve tři a táhnout se na letiště takhle brzo ráno, se moc nedá skloubit s celodenním chozením po městě. Nakonec jsme to ale zvládly a já si asi vytvořila osobní rekord, když jsem vydržela 22 hodin na nohou. Hned první den jsme toho měly celkem dost v plánu, takže po ubytování jsme se rychle posilnili snídaní v nedaleké kavárně Negra café, kde nikdo nerozumí moc anglicky, takže nám ve finále i spletli objednávky. Obsluha taky nebyla z nejmilejších a jídlo podprůměrné, takže téhle kavárně se radši vyhněte. Hned po snídani jsme pospíchaly k centrálnímu bodu Porta - věži Clérigos, kde začínala naše free walking tour. Jestli něco určitě nevynechejte, pak je to tahle prohlídka města. Náš průvodce byl zkušený cestovatel, znal všechny portská zákoutí a dal nám spoustu tipů, kde se najíst a napít. Navíc nám řekl i zajímavosti z historie (a ne, nebyla to žádná nudná přednáška) a tak jsme se třeba dozvěděli, proč španělští Židé v dobách moru utíkali právě do Portugalska a jaký je tam potkal osud. Samozřejmě jsme cestou ochutnali i pastel de nata, což je další must do, pokud pojedete do Portugalska. Prošli jsme městem až ke katedrále "Sé", kde prohlídka skončila.

My se pak s holkami vydaly uličkami dolů (jojo, Porto je hodně kopcovité město, tak si připravte všechny síly), které byly mimochodem plné místních obchůdků s handmade výrobky, a došly jsme až k přístavu, kde panovala naprosto sváteční atmosféru. Lidé posedávali v restauracích, angličtí turisté posilnění alkoholem dost hlasitě zpívali a místní umělkyně k tomu hrála na kytaru. Navíc podél řeky probíhaly trhy, kde jste si mohli koupit spoustu místních výrobků za fajn ceny. Naše cesty se rozdělily, když jsme dostaly hlad a každá měla chuť na něco jiného. My jsme skončily v bistru Voltaria, kde jsme ochutnaly typickou portugalskou prasárnu - Francesinhu a ještě si na to daly místní dezert. Nakonec je možná dobře, že bylo Porto tak kopcovité a aspoň část z tohohle superkalorického jídla jsme vychodily.

Večer jsme si s holkami zašly ještě na drink do levného studentského podniku Espaco 77, který byl plný Erasmus studentů.

V sobotu jsme začaly daleko lepším brunchem než den předchozí - zašly jsme si do Zenith - Brunch & Cocktail, kde jsme si vždycky ve dvou objednaly sladké i slané, abysme měly od každého něco. I přes množství lidí, které v kavárně byli, na nás byla obsluha moc milá a dokonce nás poprosila o napsání recenze, což jsme rády udělaly.

Na večer jsme si naplánovaly pozorování západu slunce v Gaie. Gaia je druhá část Porta - "ta za mostem", což nečekaně znamenalo přejít dost vysoký most. Strach z výšek jsem nakonec překonala a dokonce si na mostě udělala i fotku - když už, tak už. Západ slunce zrovna ten den nebyl nic moc a navíc jsme nebyly samy, kdo si tohle místo pro večerní posezení vybral. I tak to ale byla příjemná atmosféra a hodně mi to připomnělo večerní posedávání na Náplavce.

Holky se v neděli vydaly na výlet a já, protože jsem se chtěla jít před zápasem FC Porto ke stadionu, jsem zůstala sama v Portu. Musím říct, že je někdy moc fajn zůstat sama v neznámém městě a jen se tak toulat uličkami a narážet na zajímavá skrytá místa. Prošla jsem si znovu všechny zajímavá místa - začala jsem na Náměstí Svobody, které kdyby mělo jezdeckou sochu na druhé straně náměstí, tak je věrnou kopií našeho pražského Václavaku a na oběd jsem se tam zastavila v McDonald's, který má nádherný historický interiér. Znovu jsem si prošla okolí katedrály "Sé" a zastavila se na hlavním vlakovém náměstí, abych se mohla kochat nádhernými malbami souvisejícími s historií Porta a i Portugalska jako takového. Potom jsem po mostě Luís přešla na druhou stranu a prošla si ještě jednou pořádně Gaiu. Všude byli po městě studenti ověšení plechovkami a skandující. Jelikož mi zvědavost nedala, zeptala jsem se jednoho pána, jestli neví, co tak oslavují, nebo proti čemu demonstrují. Bylo mi řečeno, že jsou to oslavy nástupu na vysokou školu. To bylo asi tak to poslední, co jsem čekala. Jsem zvědavá, jestli jim tohle nadšení vydrží i další roky :D