• Jak žiju
    • Life update
    • Žiju v knihách
    • Žiju fotbalem
  • Jsem eko
    • Eko domácnost
    • Low waste
    • Přírodní kosmetika
    • Slow fashion
  • Cestuju
    • Česká Republika
    • Egypt
    • Francie
    • Itálie
    • Lichtenštejnsko
    • Maďarsko
    • Německo
    • Nizozemsko
    • Polsko
    • Portugalsko
    • Rakousko
    • Slovensko
    • Španělsko
  • Práva
    • Erasmus
  • Motivace
    • Zajímavé odkazy
    • Podcasty

Anetless

zakopane

Miłość, miłość w Zakopanem...

Pardon, jestli vám to teď pár dní bude hrát v hlavě, ale to je tak geniální písnička, že jsem se o ní s vámi musela podělit. Tím spíš, jestli jste tenhle článek našli z důvodu, že se Zakopane chystáte navštívit, protože potom tuhle písničku znát musíte.

V červenci skončilo moje Erasmus dobrodružství a já doufala, že to není naposled, co tyhle lidi vidím. A nebylo. Hned v srpnu mě v Praze navštívili moji spolubydlící z Valencie a v září jsem se rozhodla já vydat na sever navštívit svoje kamarádky z Polska. No a teď jsem momentálně zpátky ve Valencii - ale o tom zase příště. Tohle je mimochodem jedna z nejlepších věcí na Erasmu - uděláte si kamarády po celém světě :) 

A tak jeden deštivý pátek, kdy nám zrovna (překvapivě už ne aktuální) ministr zdravotnictví doporučuje zůstat doma, beru svůj malý cestovní kufr a na hlavním nádraží nasedám směr Ostrava, Katowice a cílová destinace Zakopane. Ve vlaku stihnu přečíst nádhernou knížku Gump - pes, který naučil lidi žít (více o ní tady) a po 12 hodinách dorážím autobusem do malého horského městečka Zakopane, které mi svým vzhledem připomíná německé a rakouské vesničky v horách. První večer se samozřejmě neobejde bez vína a dohnání všech novinek od doby, kdy nás korona rozdělila.

Chochołowskie termy

Chochołowskie termy

V sobotu to nejdřív vypadá, že počasí bude nic moc, a tak vyrážíme do aquaparku s termálními prameny - Chochołowskie termy. Venku se nakonec udělá nádherně, a tak kromě spa trávíme většinu času ve venkovních termálech. Cestou zpátky se stavujeme na oběd a zbytek dne trávíme procházkou po Zakopanem, kterou zakončujeme drinkem ve střešním baru v centru, kde máme přímý výhled na západ slunce. 

rusinowa polana

Gęsia Szyja

Psia trawka

Letos mě opravdu trápí suché rty a speciálně, když jdu někam do přírody. Proto jsem s sebou začala opravdu všude nosit tenhle balzám na rty od Weleda, který má skladnou velikost akorát do kabelky, ale zase ho stačí malé množství, takže ho už pravidelně od léta používám a zatím mi přijde bezedný. 

Rusinowa Polana

Rusinowa Polana

Psia Trawka

Gęsia Szyja

Rusinowa Polana

Psia Trawka

V neděli už nás čekal výšlap kousek od Zakopane - naším cílem bylo dostat se přes Rusinowu Polanu do Gęsia Szyja a potom přes Psia Trawka zpátky. Hned po půl hodině výšlapu jsme ale narazily na kostel a jelikož byla neděle, rozhodly se holky, že mě jako zapřísáhlou ateistku vezmou na mši - s tím, že to bude tak půl hoďka. No, nakonec to trvalo přes hodinu, v kostele byla zima a zjistila jsem, že polské drogy jsou polské cesty. Užitečná lekce. Nicméně jsme si zadarmo mohly dát teplý čaj a co je zadarmo, na to Češi slyší, takže nakonec vlastně všechno v pořádku. Procházkou nám pohodovou chůzí a s častými přestávky zabrala asi půl dne a obtížností bych ji hodnotila tak 2/5 - s kočárkem bych tam nešla, ale s dětmi se to dá v pohodě zvládnout (paradoxně jsem většinou potkávala zadýchané rodiče a jejich děti čekající nahoře na kopci).

No a tímhle výletem můj víkend v Polsku skončil a v pondělí jsem se vydala na další 12 hodinovou cestu směrem Praha. Pokud jste o Zakopanem nikdy neslyšeli, tak si to určitě vygooglete, doporučuji tuhle destinaci všema deseti, protože:

  • příroda, příroda, příroda!
  • je to daleko levnější než Alpy 
  • autem to není ani tak dlouhá cesta
  • když nebude počasí na hory, vždycky můžete skončit v termálech
Jaká je vaše oblíbená destinace v Polsku? A byli jste někdy v Zakopane?


Původně jsem k tomuhle článku měla sepsaný úplně jiný úvod. Lehce negativní, otrávený a rozhodně ne motivující. Během jednoho dne se mi ale kompletně změnil život a já teď sedím na balkoně u španělského pobřeží a mám nejlepší výhled na rozbouřené moře. A víte, co stačilo? Rozhodnout se a najít skupinku stejně bláznivých holek, ať už jsou odkudkoli. Ale o tom zase v příštím článku (jestli se zas nebudu odhodlávat půl roku k jeho sepsání).

Teď už ale k tomu, co vás asi zajímá víc. Knížky. Na tenhle rok jsem si dala ve čtenářské výzvě od Goodreads za cíl přečíst 25 knížek. Momentálně jich mám 22, z čehož 4 jsem si poslechla jako audioknihu. Určitě se tedy můžete těšit ještě na další článek, kde budu psát o všech přečtených knihách za uplynulý rok.

1) Tamařino souhvězdí - Anna Musilová

Oproti ostatním článkům to dneska vezmu popořadě, jak jsem knížky četla a ne podle oblíbenosti. Jinak by tahle knížka totiž bohužel byla na opačném konci. Hodně mě na tenhle titul nalákal instagram a fakt, že  autorka je mladší jak já a už má venku druhou knížku. Zajímalo mě, jestli má takhle mladý autor vůbec co předat.

Začneme tím pozitivním. Knížka se zabývá LGBTQ tématikou a autorka tam myslím velmi dobře vykresluje, jak těžké to mladí lidé v dnešní době mají, i když třeba žijí v demokratické společnosti jakou je Česká Republika. Ukazuje tam, že nejhorší je vlastně nepřijetí ve vlastní rodině. Vedlejším tématem bylo mimo jiné studium vysoké školy, kdy Liv, hlavní postava, studuje školu, kterou ji vybrali její rodiče, i když její srdce touží úplně po něčem jiném.

Největším problémem pro mě byl děj, který v knize téměř nebyl a knížka tak neměla žádný spád a několikrát jsem ji musela odložit. Popisy byly sice psané krásnou češtinou, ale např. do charakterů postav jsem se vůbec nedokázala vžít, snad kromě nejlepší kamarádky hlavní hrdinky Johany. Postava Tamary, která měla představovat hlavní objekt knížky, zůstává stejně jako pro Liv, tak i pro čtenáře velmi tajemná a neprozkoumaná.

2) Losos v kaluži - Markéta Lukášková (audiokniha)

Po Pandě je Losos druhá knížka, kterou jsem od téhle autorky přečetla, a i když pro mě byla Panda o chlup lepší (hlavně protože byla spojená s historickými událostmi), i Losos se mi moc líbil. Vykresluje poměrně netradiční téma o tom, jak vypadá život po smrti a představuje tam celý systém života v nebi, který je mnohdy velmi těžký, ale zároveň určitě lepší, než si ho mnoho z nás představuje. 

Knížka vypráví o babičce a vnučce, které k sobě mají po celý život velmi blízko a ukazuje, jak těžké je odloučení od někoho, kdo nám byl celý život oporou. Prolínají se tam tedy dvě dějové linie, kdy babička i po smrti svoji vnučka hlídá a snaží se udělat její život lepším.

3) V Caracasu bude nejspíš stále tma - Karina Sainz Borgo

To, co se momentálně děje ve Venezuele, si tady z Evropy dokážeme jen sotva představit. Tahle knížka vám k tomu ale určitě může pomoci. Je vyprávěna pohledem mladé ženy, které zemře matka, a je tak přinucena ženským komandem, které pod záštitou státu terorizuje obyvatelky Venezuely, opustit svůj byt, protože pro jednu osobu je až příliš velký. Situace ve Venezuele je šílená - lidé se bojí chodit na ulici, chybí základní životní potřeby. Adelaida ale dostane příležitost, jak se z tohohle pekla dostat, i když to bude velmi riskantní. Knížku jsem přečetla asi během dvou dnů, skoro se nešlo odtrhnout. 

4) Vrány - Petra Soukupová

V pořadí druhá knížka, na kterou mě nalákal především instagram. Baví mě číst a podporovat české autorky a že je těch dobrých a kvalitních poslední dobou čím dál víc. Knížka Vrány je kraťoučká a možná je i škoda, že autorka nešla víc do hloubky v popisu postav a příčin jejich chování, kde některé postavy byly zlé a zákeřné a já si vůbec nedokázala vysvětlit proč. Příběh je to ale hodně nevšední, popisuje těžké období dospívání v nefunkční rodině, soupeření mezi sourozenci, kdy jeden z nich je viditelně preferovaný a taky selhání okolí, které dospívající Báře nedokázalo nějak pomoct, i když by si i slepý všimnul, že prochází těžkým obdobím. Pěkně napsané, těžké téma, jen mi tam trochu chybělo, jak se po Báry konečném rozhodnutí cítil zbytek rodiny.

5) Prokurátor, Komisař, Podezřelý (1. série) - Paulina Świst

Celá tahle série od polské autorky mě naprosto pohltila. Je to přesně to odpočinkové čtení, které vás jen tak nepustí a vy tak knížku přečtete během pár dnů. Napínavé, akční, děj se pořád posouvá rychlým tempem dopředu. Pokud jste tedy milovníky dlouhých popisů, asi to pro vás nebude to pravé ořechové. Nechybí samozřejmě romantická zápletka, erotické scény a ještě navíc je to celé zasazené do právního prostředí, takže se dozvíte, jak právní systém funguje v Polsku. Některé postavy si vyloženě zamilujete a díky skvělému popisu osobnosti postav, který je většinou veden pomocí dialogu, si budete připadat skoro jako součást knížky.

6) Jak jsme v Teheránu četly Lolitu - Azar Nafísíová

Tuhle knížku jsem dost dlouhou dobu nemohla nikde sehnat, až mi ji nakonec půjčila moje kamarádka Terka. Jedná se o příběh složený na základě deníkových zápisků vysokoškolské profesorky v Teheránu, která zpětně popisuje nejen to, jak si svými oblíbenými studentkami založily knižní klub, kde kromě knížek řešily i své životní problémy, ale taky se vrací k velké části historie Íránu, vzpomíná na revoluci a jaké to bylo, když jim bylo ze dne na den nařízeno, aby se zakrývaly. Díky téhle knížce jsem si na seznam přidala Velkého Gatsbyho a další díla, která jsou v knize poměrně do hloubky rozebírána.

7) Prolhaný život dospělých - Elena Ferrante

Upřímně jsem čekala, jaká tahle nová knížky od Ferrante bude. Musím upřímně říct, že z předešlých knížek (hlavně Temná dcera), které sice měly většinou nevšední příběh, jsem měla spíš než radost deprese a jejich čtení vždycky dostalo mou náladu na samé dno. Ani Prolhaný život dospělých není veselé čtení, ale tentokrát mi to vůbec nebylo na překážku a příběh mě od samého počátku dostal díky složitosti rodinných vztahů, problematickému období dospívání spojenému s prvními sexuálními zkušenostmi a změně priorit. Dobře ukazuje, jak se dítěti rozpadá největší jistota, když se rodiče rozvedou a jak pro něj celá tahle situace může být stresující. Postava tety Vittorie, která představuje chudou část Neapole, kterou hlavní hrdinka do té doby nepoznala, je sice postavou zápornou, ale její vykreslení je v knize naprosto bezchybné.

8) Gump - pes, který naučil lidi žít - Filip Rožek

Nejkrásnější jednohubka, co jsem za poslední dobu četla. Upozorňuji, že nejsem žádný dog lover, ale po tomhle bych se snad jedním i mohla stát. Poslední knížka, která mě rozbrečela, dojala a rozlítostnila. I přes je to krásné čtení a myslím, že autor dobře vystihnul psí život závislý na lidské lásce a psí smýšlení, jehož hlavní prioritou je loajalita k člověku.


Na závěr vás chci ještě upozornit na jednu akci, kterou si připravil e-shop Knihy Dobrovský, kde od 9. 11. do 11. 11. probíhají obrovské slevy v rámci akce Black Friday. E-shop stále normálně funguje a kromě knížek tam můžete najít i třeba deskové hry, které se teď na období lockdownu určitě budou hodit. 

Jak jste si už mohli všimnout na mém Instagramu, dneska je to přesně 38. den, co jsem zavřená ve Valencii na bytě, bez možnosti jít na procházku, jít si zaběhat (což bych samozřejmě stejně nešla), nebo provozovat jakoukoli jinou venkovní aktivitu. Největší zážitek týdne je procházka do Mercadony, která je zhruba tak 5 metrů od mého vchodu do baráku, a vynesení odpadků, což už je tak dobrých 100 metrů. To už občas cítím i slabost v nohách. 


Jak k tomu došlo? Když se koronavirus dostal do Itálie, pořád jsem si říkala, jak daleko to je, a jak se nás to vůbec netýká. V té době jsem tu ještě měla na návštěve kamarádky z Čech a společně jsme se tomu smály. Na začátku března jsme ještě byly na demonstraci za ženská práva - 8. března. Kdybysme jen tenkrát tušily, že zrovna tady se to pravděpodobně dost rozšířilo. Ani ne týden na to se vyhlásila karanténa i tady ve Španělsku, zrušily se téměř všechny lety a u těch, které zbyly, stoupla cena asi tak desetinásobně. Možnosti dostat se do Čech sice byly, ale nakonec jsem se rozhodla, že to přečkám tady ve Španělsku, protože cestování přes přeplněná letiště byla v té době dle mého nejhorší možnost. Od té doby nám už karanténu prodloužili aspoň třikrát, nejnovější datum je do 10. května - "už jen" 20 dní. Když říkám karanténa, myslím tu opravdovou, ne tu, kterou všichni, hezky klasicky na Čechy, u nás obchází. Nemáme sice povinnost nosit tu roušky, ale ono to ani není potřeba, když trávíme všechen čas zavření na bytě, a ti šťastnější pak i občas na balkónech. 

Musím přiznat, že moje karanténa není zase tak špatná, jak se může zdát, a i když mi to občas leze na mozek, myslím si, že si oproti jiným nemůžu stěžovat. Mám (už jen) tři skvělé spolubydlící, balkón, kam svítí sluníčko téměř každý den od 3 do 7, a pěkný velký byt. To, že jsem po zimním semestru změnila ubytování, bylo rozhodně nejlepší rozhodnutí mojí budoucí věštecké kariéry.

A jakých je těch 50 momentů karantény, na které asi nikdy nezapomenu?

Poprvé jsem upekla banana bread. Haha, to jsme se nasmáli teda. To by nebyl moc originální začátek. Tak ještě jednou:

1. Vrhla jsem se na psaní vlastní knížky. A nemám páru, jestli z toho někdy něco bude. Uvidíme.
2. Poprvé jsem dělala a ochutnala (to hlavně) polské pirožky. A klidně bych je teď jedla pořád.
3. Troufám si říct, že jsem si našla kamarádky na celý život (moje skvělé spolubydlící, kterým zatím, doufejme, nelezu na nervy).
4. Nezanedbávala jsem své Erasmus povinnosti a vypila spoustu litrů vína, piva, ginu a samozřejmě vodky.
5. Holky si založily hudební kapelu a já jim dělala kameramana. Dalo by se říct, že jsem se stala důležitou součástí.
6. Dočetla jsem Tamařino souhvězdí od Anny Musilové. A bohužel to bylo spíš zklamání.
7. Naopak z knížky Islámskému státu na dostřel 2 jsem byla nadšená úplně stejně jako z prvního dílu.
8. Doháním resty a koukám na české klasiky, které jsem ještě nikdy neviděla. Už mám za sebou Marečku, podejte mi pero (hodně, hodně dobrý) a Vesničko má středisková (už ne tak dobrý, ale pořád fajn).
9. Pustila jsem se i do literárních klasik. Těch světových. A začala jsem Lolitou (zajímavá kniha, nutno podotknout).
10. Upekla jsem svůj první cheesecake. Oreo, samozřejmě.
11. Už 4x jsme si s holkami uspořádaly nedělní brunch na balkóně. 
12. Když jsme pořádali jednu z mnoha party s našimi sousedy, přijela španělská policie. Sympatičtí chlapci. 
13. Naučila jsem se nespočetně karetních (alkoholových) her.
14. Začala jsem se zase od začátku učit ruštinu. Tak uvidíme, jak to tentokrát dopadne.
15. Samozřejmě mě neminuly ani instagramové výzvy. Ta nejzábavnější byla asi #pillowchallenge.
16. Začala jsem být závislá Pokračovala jsem v závislosti na Netflixu a zkoukla pět celých seriálů - Love is Blind, Elite, Dead to me, Kalifat, Unorthodox - až na ten první všechny moc doporučuji!
17. Odjela nám spolubydlící z Mexika, takže nechyběla ani rozlučková party.
18. Naučila jsem se spoustu španělského a taky latinskoamerického slangu a nadávek. Užitečné.
19. Taky jsem přečetla Rez & Záře hvězd. Knížka podle skutečné události, která inspirovala Nabokova k napsání Lolity.
20. Zamilovala jsem se do ginu s tonicem. Proč jsem to sakra nezkusila dřív?
21. Přestala nám chladit lednička. Dvakrát. A opravář samozřejmě dorazil "mañana".
22. Viděla jsem zajímavý dokument o čínské politice jednoho dítěte - One Child Nation. 
23. Asi tak dvakrát za den nám vypadla elektrika. A to ještě není všechno k technickým problémům.
24. Taky nám praskla trubka v koupelně, takže jsme ve tři ráno, značně přiopilí, vytírali kuchyň, kde všechna voda skončila.
25. Každý večer v osm tleskáme na balkonech zdravotníkům a dalším lidem v první linii. 
26. Se spolubydlící Dianou jsme zjistily, že máme narozky ve stejný den. Protože spolu ale 4. 8. nebudeme, udělaly jsme falešnou oslavu narozenin o 4 měsíce dříve. Aby bylo co zapíjet.
27. Taky jsem se zapojila do on-line výuky a všechny úkoly statečně, hezky na španělský způsob, odkládala do poslední chvíle. Doslova.
28. Snědla jsem celý kýbl zmrzliny, zatímco jsem pozorovala holky, jak dělají workout.
29. A aby se neřeklo, asi pětkrát jsem se taky nechala na nějaké cvičení přemluvit.
30. Konečně jsem začala promazávat fotky v mobilu a zálohovat si data z počítače.
31. Obvolala jsem spoustu kamarádů, se kterými jsem už dlouho nemluvila. A taky oba dědy.
32. Podpořila jsem holky z Polska v jejich boji proti přijetí zákona zakazujícího potraty v jakémkoli případě (i v případech znásilnění nebo ohrožení zdraví ženy/dítěte).
33. Stala jsem se součástí podcastu Vyleť z hnízda, kde mluvím o svých zkušenostech s karanténou ve Španělsku.
34. Udělaly jsme si typicky holčičí večer s občerstvením a Sexem ve městě.
35. Objednala jsem si tři trička podporující ženy a jejich práva a mám z nich obrovskou radost. 
36. Rozhodla jsem se kouknout na všech top 20 nejoblíbenějších filmů na CSFD. Teď je na řadě Gladiátor.
37. Zjistila jsem, že mám děti. Na kolenách. Více tady. Doufám, že je tedy budu moct jít od 27.4. vyvenčit jako všechny ostatní děti.
38. Neodolala jsem knižním akcím a na stránkách Luxoru si objednala čtyři knížky. Hned se domů těším zase o něco víc.
39. Zažila jsem týrání. Holky (až na Jurgitu, která tímto dostává veřejně pochvalu - a ne, nebyla jsem k tomu přinucená) asi tak co čtyři dny vařily houby. A já ten smrad nemůžu ani cítit.
40. Rozšířila jsem svůj kuchařský um, takže nemusím každý den jíst bulgur nebo aglio olio.
41. Naučila jsem se konverzovat na Whatsappu jenom pomocí samolepek. Hodně zábavná věc.
42. Odložily jsme náš plánovaný výlet do Andalusie na neurčito.
43. Začala jsem používat slovo "disaster" (případně italsky "disastro") jako odpověď na všechno. Moji kamarádi se mají na co těšit.
44. Zjistila jsem, že se neudržím ve stojce na rukách. Při jedné alkoholové hře.
45. Poprvé v životě jsem dělala bramborový salát (na Velikonoce) a zjistila, že v Polsku dělají stejný.
46. Zbavily jsme se vánočního stromku na balkóně. Darovaly jsme ho sousedům.
47. Jenom jednou za celou dobu jsme si nechaly dovézt jídlo - pizzu hawai.
48. Naše společná objednávka kosmetiky dorazila přesně za 25 dní. Jedna spolubydlící stihla odjet, než jí věci dorazily.
49. Samozřejmě máme taky online lekce. Vrcholem mé aktivity je "yes, I can hear you" a "thank you professor".
50. Konečně jsem se odhodlala a sepsala to všechno na blog.

A samozřejmě občas přišly i chvíle smutku a stesku po rodině, ale protože už brzo budeme spolu, snažím se na to nemyslet :)










flowlist vytvořit nové zvyky flatlay kavárna počítač




Nedávno jsem si uvědomila, že jsem vám sem úplně zapomněla nasdílet svůj lednový (ano, já vím, rychlost je moje druhé jméno) podcast. Protože se mi v březnu už nechce psát o svých předsevzetích a plánech pro tenhle rok, rozhodla jsem se tu trošku víc zaměřit na flowlist a na to, jak si vytvořit nové zvyky, které se pro vás zatím nestaly denní rutinou, i když jste se o to už mnohokrát pokoušeli.

Tuhle taktiku jsem okoukala v knize Petra Ludwiga Konec prokrastinace, ale narazila jsem na ní v obdobné podobě i na Pinterestu pod označením "habit tracker". Je to jedna z mála taktik, která mi drží už od října, i když jsem si ji teď na tenhle měsíc trošku pozměnila. Jednoduše to spočívá v tom, že si na daný měsíc vyberete zhruba 5 úkolů, které chcete plnit každý den (nebo třikrát týdně, jednou týdně, dvakrát denně, záleží na vás) a potom si odškrtáváte, jak se vám to povedlo. Jaké jsou tedy zásady, kterých se já při vytváření tohohle flowlistu držím?

Základní zásady úspěšného flowlistu:

1) Dávejte si reálné cíle - Pokud jste nikdy neběhali, uběhnout denně 5 km je nereálné, věřte mi, vím o čem mluvím. Jak říká Petr Ludwig ve své knize, nesmíte svého slona hned na začátku příliš uštvat, dejte mi prostor, aby si zvyknul.

2) Čtyři úkoly na měsíc je až až - Naučit se čtyři nové zvyky za měsíc je myslím velký úspěch. Pokud si jich tam nasekáte víc, může se vám stát, že pro vás flowlist stane nepříjemnou povinností, která vás ve finále bude akorát stresovat, a tak to vzdáte úplně. A já myslím, že čtyři jsou lepší než nic, no ne?

3) Stanovte si konkrétní cíle - "Začnu běhat" na mě funguje asi jako "Vstanu brzo", protože ráno jsem schopná sama sebe přesvědčit, že vlastně 10 hodin není zas tak pozdě. Proto moje úkoly vypadaly nějak takhle: "10 000 kroků, 30 min čtení v angličtině, 5 nových slovíček ve španělštině, vstávat v 8:30, jedno zdravé jídlo denně,..."

4) Odškrtávejte si je každý večer - Jakmile uvidíte, že jste ten den všechno splnili, nabije vás to potřebnou motivací a druhý den se vám úkoly budou plnit ještě snadněji. Jakmile jsem si to třeba dva dny zapomněla zaznamenat, moje motivace šla většinou dolů. I křížky symbolizující nesplněný úkol mě svým způsobem motivovaly, abych byla další den lepší.

5) Mějte flowlist někde pořád na očích - Já si ho vždycky lepím na nástěnku nad stůl, takže okolo něj denně projdu několikrát a připomenu si, co mě všechno ještě dneska čeká. Pokud splním všechny úkoly už dopoledne, chodím pak okolo něj s náležitou hrdostí a se spokojeným pocitem. 

6) SOS symbol - Jste nemocní, nebo se zrovna stěhujete? Má vaše ségra svatbu? Jelikož flowlist má být něco, co vás motivuje a ne stresuje, dá se pochopit, že jsou dny, kdy prostě daný úkol splnit nemůžete a myslím, že třeba jít běhat, když jste nemocní, je akorát na škodu. Bacha ale, abyste tohohle symbolu nezneužívali, protože naučit se nové zvyky chce hodně vůle a žádné výmluvy.

Jaké zvyky jsem si už díky flowlistu osvojila?

Dřív jsem si říkala, že nechápu, jak někdo dokáže přečíst třeba 30 knížek za rok (mimochodem pořád nechápu, jak někdo zvládne třeba 100), protože já vždycky četla hodně a zvládla jsem jich daleko méně. Teď vidím, že když si na čtení opravdu vyhradím čas každý den, jde to tak nějak rychleji. Na letošek mám cíl 25, tak snad se to podaří.

Kromě pravidelného čtení jsem začala víc pít vodu, vařit si zdravěji, zlepšovat se ve španělštině a taky (téměř) každý den ujdu 10 000 kroků. To je docela fajn, no ne?

A co se mi naopak zatím nepovedlo?

Vstávání. Když prostě nemusím (jakože tady většinou opravdu nemusím), vstávám tak v 9:30. Mým cílem bylo vstávat o hodinu a půl dřív. Jenže já si prostě vždycky ráno najdu nějakou fajn výmluvu (a pozor, mám opravdu velkou fantazii), proč si zrovna dneska zasloužím ještě chvíli poležet. 

Jaké změny jsem udělala na měsíc březen? 

Jelikož jsem si už spoustu zvyků osvojila (až na to vstávání, ale nebojte, nevzdávám se) a vlastně by se pořád jenom dokola opakovaly, tak jsem se rozhodla tenhle měsíc pojmout trochu jinak. Na papír jsem si napsala hlavní cíl, kterého chci v březnu dosáhnout (pro mě to bylo zlepšit se ve španělštině) a pod tím mám vypsaných pět teček, kam budu zapisovat úkoly, které mi na téhle cestě pomohly (jako první už mám zapsané "rozkoukaný seriál Elite ve španělštině se španělskými titulky"). Pod to jsem si napsala tři menší cíle:

1. Naučit se pět zdravých receptů - prvním byla zdravá miska - opečené batáty, avokádo a vajíčko (v jednoduchosti je krása a už jsem fakt potřebovala změnu od bulguru a špaget aglio olio)

2. Dočíst dvě knížky - a jelikož mám dvě rozečtené (Rez & záře hvězd a Tamařino souhvězdí), tak bych to snad i mohla zvládnout.

3. Nahrát nový podcast - a zřejmě bude o tipech na knížky a filmy/seriály, takže se máte na co těšit!

Pod to už jsem si jen vypsala tipy na články na blog, kterému bych se chtěla zase víc věnovat a do habit trackeru jsem si spíš jen tak pro radost dala číst každý den 30 min, což mimochodem zatím naplňuju každý den tak na 200%.

A jak si nové zvyky vytváříte vy? Máte nějaký zaručený postup?

Příklad toho, kolik oblečení už je moc
Jelikož jsem před svým odjezdem na Erasmus docela panikařila a snažila se vyhledávat přesně články tohohle typu, které ale bohužel nebyly moc k nalezení, protože se tomuhle tématu kupodivu nikdo moc nevěnuje, rozhodla jsem se do toho pustit sama. Netuším, jestli se dokupu do série Erasmus prakticky napsat těch článků více, ale třeba překvapím i sama sebe. Navíc tenhle je jeden z nejdůležitějších, který by mi třeba před odjezdem hodně pomohl (protože haló, patery plavky jsem opravdu nepotřebovala).

V dnešní době není zrovna populární číst dlouhé a napínavé články, a tak je nejlepší všechno napsat stručně do bodů a k nim se potom nějak rozepsat pro případné zájemce. Některé z mých rad budou spíš obecné, některé zase zaměřené hlavně na Španělsko, tedy zemi, kde je celoročně (jakž takž) teplo. No dobře, je tu prostě teplo celý rok. Proto pokud se chystáte do Švédska, neberte rady typu "jedna slabší zimní bunda je až až" doslova, prosím. 

1) Méně je více - a ne, opravdu to neříkám jen tak, protože to zní cool. Zaprvé, kufry nejsou nafukovací. Zadruhé, počet kufrů je omezen. Za třetí, pokud se budete muset stěhovat, což se tu stává dost často, poděkujete mi. Za čtvrté, předpokládám, že nejedete na pouště nebo do pralesa, kde neseženete obchody s oblečením. Pokud jedete někam k moři, postačí vám úplně v pohodě dvoje plavky. Vážně, nikdo si ani nevšimne, když je budete každý den měnit. 

2) Volte spíše pohodové oblečení - co tu nejvíc nosím já? Džíny, trička, mikiny, conversky a džínové bundičky. Letní oblečení je naštěstí skladné, takže to, že jsem si vzala navíc pár šatů, vlastně ani nevadí. Celkově ale chci říct, že se tu na módu moc nehraje. Do školy se chodí v džínech a tričku, takže košile mi úplně zbytečně zabírá místo v kufru, měla jsem ji na sobě asi jednou (což je teda taky tím, že na bytě nemáme žehličku) a svetry střídám asi tak dva. Na party vám stačí dva pěkné topy a k tomu třeba sukně a conversky (na podpatkách jsem tu snad ještě nikoho z Erasmus studentů neviděla). 
S tímhle oblečením bych si vystačila celé "letní" měsíce - ve Valencii teda od března do října
3) Zvažte počasí - já jsem si třeba do Španělska nevzala žádnou zimní bundu (jen jednu koženou, která je spíš na podzim) a pak jsem tu pár dní pěkně mrzla. Hodně studentů kvůli tomu i onemocnělo, protože si prostě nedokázali sbalit oblečení adekvátně k místní teplotě. A úplně nejvíc mi tu chybělo něco teplého na spaní, protože ve Španělsku nemají vevnitř žádné topení, takže ještě teď tu vlastně většinu nosí spím v teplákách, mikině a teplých ponožkách (venku by mi možná bylo větší teplo). Pokud se vám teplé oblečení nevejde do kufru, vemte si ho prostě na sebe, nebo si ho nechte poslat - já jsem třeba v srpnu jela v šatech a zimních botách.

4) Nakupujte střídmě - já si tu od začátku dala výzvu #jedenkusmesicne a opravdu jsem si za leden pořídila jen dlouhé černé šaty ve výprodeji a v únoru jsem si ve spolupráci* s outletovým eshopem Bertoo objednala zkrácenou černou Calvin Klein mikinu, což byla opravdu dobrá koupě, protože přestože tu je třeba 23 stupňů, často tu hodně fouká, takže mikča je ideální. Mimochodem je to spolupráce, která mě po dlouhé době potěšila svým profesionálním přístupem, rychlostí doručení a skvělou komunikací, e-shop tedy můžu jenom doporučit, zásilka mi přišla do dvou dnů.
Objevila jsem tu taky kouzlo bleších trhů a v prvním semestru si nerozvážně nakoupila dvě věci, kterých teď lituju, tak doufám, že jsem pro podobné případy do budoucna poučená. Ono to pak na konci bude znát, až budu balit zase všechno to oblečení zpátky do Prahy a cestovat s tím v metru na letiště.
Jeden z těch povedených, neunáhlených nákupů - mikina Calvin Klein
5) Sportovní oblečení - pokud sportujete pravidelně, není o čem mluvit, oblečení na sport si samozřejmě přibalte. Pokud ale plánujete, že na Erasmu teprve začnete, protože přece není nic lepšího než běhat u moře, tak vám řeknu tajemství - na 90% nezačnete. Pokud si i přesto chcete něco vzít, vezměte si oblečení, co využijete i jinak, protože jinak vám bude úplně zbytečně zabírat místo. Jako třeba mě boty na běhání. Hádejte kolikrát jsem asi tak byla běhat?

Máte ještě nějaké další osvědčené rady, které by se Vám hodily znát před odjezdem na Erasmus? :)
Roztrhaný džínový šortky, volejbal na pláži a pivo na zahrádce, tak přesně takhle jsme tady ve Valencii přivítali únor. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, když jsme si s holkami oblékaly pod šortky plavky a chystaly se ozkoušet si teplotu moře (jo, byla studená, ale kvůli instastories jsme to samozřejmě na chvilku zvládly). Když jsem se chystala na Erasmus do Španělska, věděla jsem, že se tam ohřeju o dost dříve než u nás, ale že to bude už na začátku února, to jsem netušila ani v nejnaivnějších myšlenkách. A to jsem tu už v únoru vlastně dávno neměla být. Jenže...


Je asi půlka října, venku pořád nádherné počasí na koupání v moři a já sedím v kavárně, kde si na papír zapisuji plusy a mínusy prodloužení Erasmu na celý rok. Nikdy v životě jsem asi nad žádnou příležitostí takhle neváhala. Když jsem si podávala přihlášku, byla jsem rozhodnutá, že víc jak pět měsíců to mimo domov nevydržím. Jenže tuhle rozhodnost jsem ztratila už po pár dnech tady ve Valencii a začala uvažovat o prodloužení. Jediné, ale zároveň dost rozhodující, mínus bylo, že se mi bude stýskat. Pak taky menší, ne tolik důležité, že si prodloužím školu o další rok. Nakonec jsem si řekla, že se vlastně zase tolik do práce nehrnu, takže nebyl důvod tu nezůstat, nezlepšit se v angličtině/španělštině, nepoznat nové lidi a neužít si další skvělé zážitky. Tak jo. Jeden telefonát do školy do Prahy a bylo rozhodnuto. Jupí, teď mě čeká spousta měsíců zábavy a nových zážitků. Jenže...

Oblíkám si baníkovskou mikinu, co jsem dostala k Vánocům (ode mě pro mě), na to kabát, beru si malou sportovní tašku a výtahem sjíždím dolů. U baráku už na mě čeká mamka a veze mě na letiště. Tyhle tři týdny utekly tak děsně rychle a mně se vůbec nechce zpátky.  Bylo to plné zážitků, spousty skvělých setkání a hlavně pohodového času s rodinou. Chci tu zůstat. S Mildou, doma, v posteli, blízko své rodiny. Přemůžu veškerou lítost a za pár hodin odemykám byt na Calle Rubén Darío, kde už zbyli jenom dva moji spolubydlící, protože holky z Nizozemska skončily školu a stáž už před Vánocemi, a tak se v lednu do Valencie nevrátily.  Nemůžu spát, je mi smutno, chci domů. Odpočítávám dny, kdy budu zase stát na letišti a vracet se do Prahy a říkám si, že je to ještě hrozně dlouhá doba. Jenže...

Leden utekl asi tak rychle jako letní dovolená. Přestože mi zkouškový normálně vůbec neutíká a já se modlím za každý uplynulý den, tady to šlo tak nějak rychle. Na zkoušku jsem se učila průměrně tak 3 - 5 dní, v kavárnách, občas venku, a když zrovna nebyla nějaká fiesta a knihovna byla otevřená, tak i tak. Z ničeho jsem se úplně nestresovala (až na jeden předmět ve španělštině) a skoro ze všeho měla nakonec relativně dobrý pocit. Což se u mě normálně nestává. Naopak. Pořád sice čekám na jeden výsledek (už to budou brzo dva měsíce), ale všechno ostatní mám úspěšně splněné a teď mě čeká pořádný odpočinek. Jenže...

Žádný reálný odpočinek nenastal, protože konec zkouškového a nový semestr oddělují jen dva dny - sobota a neděle. Nestačila jsem teda ani rozdýchat poslední zkoušku a už jsem zase stála v tom oranžovém kampusu plném zmatených nově přijíždějících Erasmus studentů, hledala svoje nové třídy a poznávala nové tváře profesorů. Tak jsem si říkala, že tenhle týden nějak vydržím, obejdu co nejvíc předmětů, abych zjistila, na který má cenu chodit a víkend si udělám odpočinkový. Jenže...
"Je to asi jen deset minut pěšky, to zvládneme i bez taxíku," sděluji svému spolubydlícímu, který se ochotně nabídl mi pomoci (protože ještě netušil, co ho čeká), a který už další den bude můj bývalý spolubydlící. Přichází den stěhování. Můj původní byt (a o minulosti jen dobře) byla naprostá katastrofa - nic pořádně nefungovalo, ke konci netekla ani teplá voda, žádný obývák ani balkon a všude šílený bordel, který už jsem poslední měsíc odmítala pořád dokola uklízet. Přestěhovat se do lepšího a užít si trochu pohodlí bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Trochu horší rozhodnutí bylo stěhovat všechno pěšky. Z deseti minut se nám to protáhlo na ne úplně příjemnou půl hodinovou procházku a já jsem tak nějak tušila, že mi na obličeji žádný make up určitě nezbyl (venku bylo totiž asi 25 stupňů). Moje věci se nějakým zázračným kouzlem rozrostly asi tak o 50% a já nemám ani potuchy, jak to všechno povezu zpátky. Kde koupila Hermiona tu kabelku? Naštěstí se udělalo tak krásně, že budu (snad) moct všechny svetry dát svým návštěvám a domů si povezu jenom šatečky, šortky a plavky (a pak taky ty hory knih, co jsem si tu buď pořídila, nebo mi je někdo dovezl z Čech). Počasí se ale rychle vrátilo tak o deset stupňů zpátky a já tak poslední sobotu strávila kompletně celou doma otrávená, že se nemůžu jít v únoru opalovat na pláž. Večer jsem měla takový ten špatný pocit, že jsem za celý den neudělala nic produktivního a začínala jsem kvůli tomu upadat do lehké deprese. Jenže...
Ráno mě sice neprobudily sluneční paprsky, jak by se sem hezky hodilo napsat, ale když jsem se vykopala z šedi svého pokoje, kde mám okna do vnitrobloku, a došla do kuchyně, tak se mi těch vytoužených paprsků přece jen dostalo a já si mohla užít první snídani venku na balkoně. Zároveň jsem před sebou měla asi nejvíc produktivní a nejvíc užitý den celého dosavadního roku (prostě život jak na horské dráze, doslova). Po snídani jsem konečně dočetla Cilčinu cestu, chvíli si zapisovala do diáře a rozplánovala si následující týden. Dokonce jsem se vrhla na nějaké čtení do školy, protože začátek nového semestru vždycky probudí mé pečlivé a ambiciózní já, které má ale bohužel tendenci zase rychle usnout a vzbudit se až na začátek následujícího semestru, takže po zbytek roku se ho snažím udržovat aspoň v polospánku. Kolem poledne se vydávám na burzu, kde mám v plánu si koupit nějakou jednoduchou španělskou knížku, ale bohužel nacházím jenom samou Isabel Allende, Agathu Christie nebo Gabriela Garciu Marqueze. Potom už máme sraz s Aniou a vydáváme se do centra okouknout nějaká místa, která mají v neděli vstup zadarmo. Bohužel zapomínáme, že jsme ve Španělsku, takže všechna místa nejpozději ve dvě zavírají, jsou v rekonstrukci a nebo mají prostě prázdniny. Naštěstí nás taková věc už dávno nemůže rozházet, a tak to bereme jako dobrou výmluvu a nacházíme nejbližší 100Montaditos, kde je v neděli všechno za euro, a objednávám si pivo a hranolky. Dáváme se do řeči se dvěma Venezuelkami a jejich syny, kteří sem přijeli studovat a já si znovu připomínám, co na tomhle španělském životě tak miluju. Bezprostřednost, možnost začít se bavit s kýmkoli, kdekoli a vůbec se necítit divně. Kéž by tahle mentalita a lidská přirozenost přišla jednou i k nám do Čech. Zpátky to bereme parkem Turia až k Ciudad de las Artes a odtamtud domů na kole. Večer se ještě na chvíli potkávám se svým bývalým spolubydlícím, doma si uvařím večeři a uklidím koupelnu a kuchyň. Na konci dne zjišťuji, že mám nachozeno přes 18 000 kroků a tak nabývám i dobrého pocitu, že jsem udělala něco pro své tělo. Myslím, že víc produktivní už jsem snad ani být nemohla. 











Older Posts
...protože méně je více

Kdo tu píše?

Píšu. O cestování, knížkách, udržitelném životním stylu. Chci vám ukázat, že cestovat se dá i levně, čas na čtení má každý z nás a udržitelně se dá žít i bez většího omezování.

Spolupráce: aneta.kratka18@gmail.com

Sociální sítě

Podcasty:

Načítání

Co si tu čtete:

  • Podcast: První dny na Erasmu ve Valencii
  • Bloges market vol. II / Beach
  • OOTD: Bloges market
  • My first brand handbag / Michael Kors
  • Jak jsem si vytvořila capsule wardrobe na jaro a léto

Created with by BeautyTemplates | Distributed by blogger templates