Cestovní deníček: Jak jsme se bály v Barceloně


Do Barcelony jsem se těšila už od svého začátku na Erasmu. Nejen proto, že je všemi tak vychvalovaná a je tam spousta krásných míst, která jsem měla už dávno uložená na Instagramu, ale taky protože za mnou měla přijet Deny, kterou jsem od konce srpna neviděla. I když jsme si to s Deny moc užily, měla jsem nakonec z návštěvy Barcelony smíšené pocity.

Hned po příjezdu mě překvapila čtvrť, kde jsme byly ubytované. Podle Airbnb se to zdálo jako skvělé místo - 10 minut do centra, samostatný pokoj, snídaně a poměrně nízká cena. Tohle sice všechno odpovídalo, ale samostatná čtvrť nebyla vůbec bezpečná, všude malé temné uličky a lidi, co se na turisty netvářili zrovna přátelsky. Do toho všeho nápisy "Turismus zabijí Barcelonu" a o špatný pocit bylo postaráno. Slečna, u které jsme spaly, vypadala ale moc mile a tak jsme si nakonec ani moc nestěžovaly, že v domě není topení a my celé noci neskutečně mrzly. No, co vám budu povídat, ideální začátek výletu :D

Nutno podotknout, že ani počasí nám zrovna nevyšlo a v Barceloně jsme se rozhodně neohřály. I tak jsme toho stihly celkem hodně. První večer jsme musely dohnat ztracené měsíce a tak jsme si šly sednout do 100 Montaditos, kde jsem Deny ukázala, jak se stravují španělští studenti. Druhý den jsme si daly procházku přes centrum, kdy jsme si prošly Náměstí Catalunya, gotickou čtvrť a došly jsme až k Sagradě, která byla okupovaná jeřáby a tak na klasickou instagramovou fotku nedošlo. Ještě předtím jsme se ale zastavily na místě, které mě z celé Barcelony zaujalo nejvíc - Park de la Ciutadela.






Z celého města je pořád cítit dost revoluční nálada, na jednom místě spí lidé dokonce na protest na ulici ve stanech a ti méně extremističtí si pak alespoň na balkon přidělávají žlutou stuhu jako symbol požadavku osvobození politiků, kteří jsou momentálně před soudem kvůli katalánskému referendu. Kvůli stále přítomným demonstracím je i během dne město plné policajtů. Navíc na každém rohu najdete přeškrtané symboly kralovství nebo urážející nápisy směrem ke Španělsku.



V sobotu jsme se vydaly na pasáž La Rambla, kam určitě nedoporučuji chodit v noci (o tom ale později), koupily jsme si tam malované obrázky za 1 a došly jsme až k Mercado de la Boquería. Pak jsme změnily směr k Passeig de Gracia, kde jsme si hlavně chtěly prohlédnout Casa Batlló - dům, který navrhnul Gaudí. Potom jsme ještě chvíli procházely centrum a nakonec zamířily na brunch do Green berry, který tímto moc doporučuji, ale asi je lepší si udělat rezervaci. Zabraly jsme se tam celkem do práce "kritiček podniků" a tak jsme nakonec s úsměvem na tváři odcházely bez zaplacení, když nás paní nesměle upozornila, že jsme ještě nezaplatily. Ajaj. Stane se. Vánočním dekoracím jsme se v Barceloně neubránily, protože koukaly doslova z každého obchůdku. Nakonec jsme strávily asi půl hodiny v Maison du Monde, kde bych klidně mohla strávit i delší dobu. Jednoduše řečeno spousta věcí na jednom místě, které nepotřebuji, ale zároveň chci. No, musela jsem hodně zadržovat své minimalistické já, abych s obchůdku odcházela s prázdnou. Potom jsme ještě zvládly dojít ke Casa Vicens de Gaudí a vydaly se na poslední zastávku - Museu d'Art Contemporani de Barcelona. V sobotu odpoledne je zadarmo a mě snad víc než samotné muzeum zaujal obchůdek u vstupu, kde mají spoustu věcí s Fridou Kahlo. Takže jsem si samozřejmě odvezla plátěnou tašku (sbohem mé minimalistické já, ale tu jsem teda opravdu nutně potřebovala). Večer jsme ještě zašly na magickou fontánu a tím jsme den zdárně ukončily!

 









A teď přichází ta strašidelná část! V neděli jsme měli naplánovaný Park Güell na východ slunce, což znamenalo dojít tam za tmy - naší čtvrtí, přes La Rambla. Promiň mami, jestli to čteš, příště mě taková blbost už snad nenapadne. Nutno na začátek podotknout, že jsem dost paranoidní a třeba v metru mám neustále pocit, že mě každý bude pronásledovat a někde na rohu mě zabije nebo znásilní :D Už když jsme vyšly před barák, měla jsem špatný pocit. Navíc jsme vypadaly jak typické turistky - Olympus pen okolo krku a klobouk na hlavě, už nám chyběly jen kufry. Všude v uličkách party mladých kluků, kteří se nenápadně rozmísťovali, když jsme do uličky vešly. Na rohu policejní auto, otevřené dveře, nikde nikdo. Na začátku La Rambla prodavači, co Vám v 7 ráno cpou pivo. Asi tak šestkrát jsme změnily směr, než jsme se do toho podchodu do metra odvážily, protože pořád za námi někdo podezřele chodil. Až do metra nás pronásledovat týpek, který naštěstí chtěl jenom zadarmo projít dovnitř. Nebo si nenašel správnou příležitost, aby nás okradl. V metru jsme se pak snažily držet u normálních lidí, co jeli do/z práce, ale najít takové nebylo zrovna lehké. A ve finále si nemyslím, že by nám někdo reálně pomohl, kdyby se něco stalo. No zkrátím to, přežily jsme, ale po celý zbytek dne jsem byla dost paranoidní a podezřívala i asijské turisty, že nás chtějí okrást :D


Co se týče parku Güell, tak nevím jestli to bylo ranním nepříjemným zážitkem nebo následným hodinovým čekáním na bus v šílené zimě, ale čekala jsem od toho víc. V parku navíc momentálně probíhá rekonstrukce, takže to ani nebylo na nějaké velké focení. Holky, které tam přišly v overálku a džínové bundičce, aby si v 9 stupních udělaly letní fotečku, asi docela zalitovaly. Zbytek dne jsme strávily různě po kavárnách, protože jsme s sebou měly kufry a už se nám moc nechtělo pobývat v té zimě. Z toho bych vyzdvihla hlavně kavárnu Flax & Kale, která má naprosto úžasný záchody (protože to je to, co na kavárně oceníte, že jo :D). Taky jsme si prošly nějaké sekáče, hlavně můj oblíbený Humana secondhand, který navštěvuji snad v každém městě, ale nic nepořídily. 







Do Barcelony se teda ještě možná podívám i na jaře, abych si zlepšila celkový dojem z tohohle města, ale i přes tohle všechno si myslím, že jsme si to nakonec užily.  


You May Also Like

2 comments

  1. Důležité je si i přes negativní zážitky zachovat chladnou hlavu a dát Barceloně znovu šanci. Mě se nic zlého sice nestalo, ale byla jsem z ní nadšená! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Barcelona je opravdu nádherné město, ale bohužel každodenní realita je dost tvrdá. Člověk musí být velmi opatrný, i když to vlastně platí všude :-)

    OdpovědětVymazat

Těším se na všechny Vaše komentáře :)